Recenze notebooku HP Elite Dragonfly

Dlouhé roky pracuji především na Macu a počítače s Windows mě moc neberou. Především proto, že ten, který jsem měl donedávna jako záložní, byla příšerná plečka. Samozřejmě, notebook pod patnáct tisíc nemůžu srovnávat s něčím jako je iMac.

Proto jsem byl zvědav, jak budu schopen fungovat s notebookem, který patří do prémiové třídy a cenovkou okolo 50 000 Kč může směle konkurovat strojům od Apple. A vlastně i designem, ten je totiž v případě HP Elite Dragonfly velice povedený.

Design notebooku s přetáčecím displejem

Matné modré tělo dodává notebooku trochu exkluzivní vzhled mezi záplavou bílých, černých a stříbrných strojů. Sestaveno je z lehkých kovů, slitiny a recyklovaných plastů. Notebook je také velice lehký. Pouhý jeden kilogram vážící laptop je jako stvořený pro přenášení v tašce.

Víku dominuje stříbrný zrcadlový prolis s logem HP. Zespodu jsou chladicí mřížka a dvojice basových reproduktorů. Zaujalo mě řešení pantů. Ty jsou poctivé kovové, obalené modrým povrchem. Celý notebook je příjemný na dotek a pro někoho, kdo pracuje jenom se stroji od Apple je příjemné dotýkat se zařízení, které nemá ostré hrany a nestudí.

Díky velmi tenkému rámečku okolo displeje je celé tělo HP Elite Dragonfly velmi malé. Jde o 13,3“ notebook, který však velikostí odpovídá starému Macbooku Air z roku 2009.

V horní části víka nad displejem je kamerka, která mě překvapila jednou vychytávkou. Má totiž nenápadný posuvník, kterým ji zavřete. Spolehlivá mechanická ochrana soukromí zaručena.

Vedle klávesnice jsou také druhé reproduktory nesoucí značku Bang & Olufsen. Zvuk se z nich line vcelku příjemný. Nejde o laciné chrchlátko.

Co se klávesnice týče, postrádám na ní klávesu Insert. Ve světě macOS jsem si dlouho zvykal na její absenci, byl jsem zvyklý ji používat například při práci se soubory v Total Commanderu. Pracovat pravidelně s Windows, chyběla by mi dál.

HP Elite Dragonfly místo toho nabízí klávesy pro sdílení obrazovky, se sluchátkem a sluchátkem pro zavěšení. Nevyužijete je jinde, než ve firemním Skype a tuším, že v Microsoft Teams. Ale nezkoušel jsem.

Hardwarová výbava HP Elite Dragonfly

Zapůjčený model poháněl čtyřjádrový procesor Intel Core i7-8565U osmé generace. Paměť byla osazena 16 GB. Data jsou v tomto případě ukládána na Intel Optane a 1TB SSD. Grafiku vykresluje Intel UHD Graphics 620. Baterie má kapacitu 37 Wh.

Byť se starším procesorem, pro běžnou manažerskou práci jako je datlování ve Wordu, koukání na tabulky v Excelu, spouštění prezentací z řetězových mailů a brouzdání po internetu má notebook výkonu na rozdávání. Zvládá i přehrávání 8K videa bez výrazného zahřívání.

Při nabíjení se HP Elite Dragonfly se ale zahřívá hodně, a především spouští hlasitější větráček. Nemohu říci, že by to byl obtěžující hluk, ale slyšíte jej a po chvíli je to docela obtěžující.

Displeji nemám co vytknout, barvy a jas jsou v pohodě, úhel pozorování taktéž. Displej je dotykový a jeho víko lze zcela obrátit, takže z notebooku dostanete poněkud tlustší tablet. Windows se pak přepnou do svého tabletového zobrazení s dlaždicemi. Zůstanou tak i po přetočení displeje zpět do klasické polohy.

Benchmarky a naměřený výkon

Nejsem úplný fanda do benchmarků, ale když už tu máme recenzi, nějaká čísla se budou hodit. Notebook jsem prohnal přes CrystalDiskMark, Geekbench 5 a několik ručních testů.

• Geekbench 5 – CPU Benchmark – Single-Core Score 1133, Multi-Core Score 2799
• Geekbench 5 – Compute Benchmark OpenCL – 5864
• Geekbench 5 – Compute Benchmark Vulkan – 5036

Dále jsem vyzkoušel rychlost rozbalování archivů s instalačkou Drupalu 8.8.6. Vím, že na počítačích s Windows to vždy trvá nesnesitelně dlouho a navzdory výkonnému hardware se toto nezměnilo. Půl minuty na iMacu z roku 2015 s 4GHz Core i7 vs následující:

• Balíček TAR.GZ – 4 minuty 53 sekund
• Balíček ZIP – 5 minut 3 sekundy

Start několika aplikací. V podstatě se dá říci, že se spouští okamžitě s výjimkou vývojového prostředí PhpStorm. Velmi mě naopak potěšila rychlost spuštění Visual Studio Code, ta je výrazně lepší než na jakémkoli Macu, co jsem měl v rukách. Ale to asi nebude hardwarem.

• Visual Studio Code – 2 sekundy
• PhpStorm – 11 sekund
• Firefox – 2 sekundy
• Chrome – 2 sekundy
• Edge – 1 sekunda

V provozu na baterii notebook vydrží při zátěži okolo osmi a půl hodiny. Podle toho, co budete provádět. Konferenci, přednášku a zřejmě i celou pracovní dobu na něm zvládnete bez kabelu.

Dotykové pero

S notebookem HP dodává pero pro ovládání dotykového displeje spolu s několika náhradními hroty. Na začátku je třeba jej kalibrovat. Využijete na něm trojici tlačítek a dobíjení přes USB-C.

Chvíli jsem hledal, kam bych pero k notebooku připevnil, ale své místo si našlo samo. Po vytažení z batohu jsem zjistil, že pomocí magnetů drží v horní části displeje. Pokud tedy nechcete mít displej uťapkaný a zároveň vás oslovuje dotykové ovládání nebo přímo tabletový režim tohoto konvertibilního notebooku, pero využijete.

Dojmy z běžného používání

S notebookem jsem strávil dva týdny a musím říci, že se s ním funguje na pohodu. Dostatečný výkon, příjemný povrch, aplikace běhají svižně. Na podsvětlené klávesnici se píše dobře, nepotřeboval jsem si na ni nějak speciálně zvykat. Líbí se mi kontrolky nejenom u CapsLocku, ale také u NumLocku, klávesy Fn a funkčních kláves pro ztlumení reproduktorů a mikrofonu. Touchpad je dostatečně velký.

Rozpoznávání obličeje pro přihlašování nefunguje v pokoji s horším osvětlením, určitě je pak rychlejší zadání PINu nebo použití čtečky otisků prstů.

Výdrž je pro práci v terénu dostatečná. Nezmínil jsem konektorovou výbavu. Najdete zde dvojici USB-C Thunderbolt, jack pro sluchátka, HDMI, USB 3.0 a slot pro vložení nanoSIM. USB-C využívá také nabíječka. Potěšilo mě textilní opletení nabíjecího kabelu.

Na rozdíl od výchozího nastavení si nemyslím, že 150% zvětšení je pro tento notebook ideální. Na displej se tak prakticky nic nevešlo. Při 100 % jsou zase písmenka pro starší už docela malá, takže za optimum považuji 125 % zvětšení. S tímto jsem ve Windows také celou dobu testování notebooku fungoval.

Mám-li na závěr recenze zmínit nějaká ALE, na která jsem při práci s notebookem narazil, budou to dvě. Dost jsem si zvykl, že notebook se po otevření víka automaticky probudí. V případě HP Elite Dragonfly se tak ale neděje a musíte mu pomoci tlačítkem na boku. V tomto případě je tedy spíše tabletem než notebookem a nevím, zda se toto chování dá změnit v nastavení.

Za druhý velký problém považuji automatické aktualizace. Nikoli ty z Windows. HP Elite Dragonfly je vybaven softwarem výrobce, který se stará o různé bezpečnostní a servisní věci. Ke konci mého testování jsem jednou večer notebook probudil a místo Windows mě uvítala celoobrazovková hláška s ukazatelem průběhu aktualizace BIOSu a zákazem vypínání. Štěstí, že bylo nabito.

Jestliže toto bylo překvapení, po kterém mi málem zaskočilo, při tom dalším jsem už s nervy pomalu sahal na prasátko s myšlenkou úhrady rozbitého stroje. Notebook několikrát se šumem restartoval, poté ztichl s tmavou obrazovkou. Naštěstí neumřel a po pár takových číslech naběhl s obrazovkou BitLockeru žádající zadání obnovovacího klíče.

Úplně vidím manažera, který neví zhola nic o tom, co je BitLocker a proč je fajn, že byl po vybalení notebooku z krabice automaticky aktivovaný. A teď chce obnovovací klíč. Někde na cestě. U klienta. Před obchodním jednáním. Na školení. Hrůza.

Jasně, že stačilo si přečíst instrukce, jít s jiným počítačem na adresu uvedenou v popisku a pak přeťukat padesát číslic. Ale toto je zkrátka UX fail a absolutně nesmyslné řešení. Laik jej nezvládne. Nechápu, proč se automaticky spustí proces aktualizace něčeho, co ve výsledku zablokuje přístup do počítače.

S výjimkou této perličky na konci jsem si notebook od HP užil a pokud bych měl potřebu pracovat na cestách s Windows, byl by zajímavým kandidátem. Nakoupit můžete například na Alza.cz.

Vyjádření společnosti HP k výše popsaným problémům:

1) Stav, kdy se notebook automaticky nenastartuje při otevření, není vadou. Jedná se o uživatelskou preferenci – je možné ji přenastavit v BIOSu, v sekci Power Management. Většina uživatelů si tuto funkci nepřeje, proto je v základním nastavení vypnuta.

2) Je přirozené, že probíhají aktualizace BIOSu. Nebylo by rizikem, kdyby baterie nebyla dostatečně nabita – aktualizace by se nespustila, pokud by v daném okamžiku nesplnil notebook jeden z následujících parametrů: připojení na nabíječku, nebo dostatečně nabitá baterie. Zároveň je pravděpodobné, že před restartem byla uživatelem povolena aktualizace BIOSu. I v případě, že by aktualizace z nějakého důvodu neproběhla úspěšně, aktivovala by se funkce HP Sure Start a BIOS by se obnovil ze zálohy. Uživatel by to zjistil pouze podle notifikace, která by se objevila při startu notebooku, vliv na funkci by to nemělo.

Obnovovací klíč nástroje Bitlocker normálně není vyžadován. Muselo dojít k takové aktualizaci ovladačů, kde se vybraný hardware přejmenoval, nebo "byl objeven" nový kus hardwaru. Při standardní instalaci z výroby jsme se s tím nesetkali. Případně se toto může stát, když uživatel změní nastavení v BIOSu, například způsob chování disku nebo podobně.