19 let na cestě od webaře na volné noze k šéfovi marketingového oddělení

Když jsem na LinkedIn sdílel příspěvek o tom, jak jsem se posunul z pozice šéfa tvorby webů k řízení celého marketingového oddělení, pod které weby spadají, dostal jsem řadu dotazů, jak se programátorovi něco takového stane. Nuže pokusím se na následujících řádcích shrnout svou cestu programátora a tvůrce webů.

Školil jsem v jídelnách a dělal šoféra

Nebudu zabíhat do přílišných detailů o počátcích své kariéry a historku, jak jsem dělal baliče limonád a málem také černého šerifa si nechám na nějaké osobní povídání pro přátele. Pro tento článek je důležité, že někdy kolem poloviny roku 2001 jsem měl za sebou už nějaké zkušenosti s publikováním článků v tištěných médiích i na internetu.

Ale byl jsem neúspěšný uchazeč o studium informatiky, neúspěšný student strojařiny, jen s maturitou z gymnázia, bez zkušeností z praxe a zatím bez absolvované vojenské služby. Zkrátka kádr, o kterého v IT firmách nebyl zájem, ani kdyby pracoval zadarmo. Co na tom, že jsem měl řadu znalostí ze servisování počítačů svým známým a známým známých. Dodnes vzpomínám na nepříjemnou lekci, které se mi dostalo v jedné známé firmě, které vyrábí tiskárny. „Proč mi sem ta pracovní agentura posílá neustále takové lůzry?“

Nicméně štěstí na člověka občas spadne ani neví odkud. Namísto aktivního hledání práce jsem si zkusil dát inzerát, počkal a ejhle. Najednou přišly dvě nabídky. Dojížděl jsem do Prahy, kde mě naučili v jedné firmě vytvářet webové aplikace v PHP, dostával jsem zajímavou odměnu a jednoho dne přišel příslib 20 000 Kč měsíčně a bytu v hlavním městě. Na rok 2001 to nebylo špatné.

Druhá nabídka přišla z Brna s pozicí takového kluka pro všechno, ale byla velmi různorodá. Za 7 000 Kč hrubého. V platech trochu nepoměr, v perspektivě budoucího rozvoje též, ale z jistých osobních důvodů jsem musel dát přednost té druhé. Mělo to tak asi být, byla to neuvěřitelná škola a dodnes na roky ve firmě vytvářející stravenkový a docházkový software vzpomínám.

Jezdili jsme na montáže výdejních terminálů v jídelnách. Byla to pro mě mimo jiné i cenná škola řidičských schopností, protože jsme sjezdili téměř celou republiku a jižní Polsko. Ale rovněž mi začaly přibývat první kila navíc. Ty servisní zásahy v poledne měly něco do sebe.

Kolegové brzy zjistili, že na manuální práce jsem levý i jen jako podavač nářadí, zato s počítačem jsem kamarád, umím nastavit vše možné i nemožné a mohl bych v mezičase školit obsluhu.

Začátky školitele byly krušné zejména pro mé posluchače. První paní skončila v nemocnici, druhá jen na nemocenské. Po nějaké době si vše sedlo, klientky mě měly rády a dokonce přišly pochvalné komentáře do práce. „Víte, ten pan Polzer, on je skvělý odborník přes počítače, když je něco rozbité. Ale jinak ho sem už neposílejte, je to ras!“ Nosil jsem tehdy kanady a dlouhý nůž u pasu.

Image

Protože jsem se soukromě zajímal o programování v Delphi a na gymnáziu jsem k maturitě chystal jednoduchou střílečku v Pascalu, začal jsem koukat přes prsty našemu programátorovi. Firemní software vznikal rovněž v Delphi.

Čas běžel, já získával přehled o našem programu i potřebách uživatelů, občas jsem školil i docházkové programy a software pro HACCP. A především jsem získal sebevědomí v Delphi. 

Nachystal jsem interní nástroj pro evidenci všeho možného, který sloužil i jako pomůcka pro řešení situací s různými skladovými čísly mimo náš hlavní software. Velmi mi pomohl tehdejší šéf s motivačními slovy: „pane Polzere, z vás programátor nikdy nebude“. Mimochodem, ten software mi o pár let později na Invexu ukazoval nějaký nový člověk v té firmě s tím, jak jim ušetří spoustu času. Aniž by věděl, kdo je autorem.

Image

Já pak ve snaze věnovat se naplno vývoji dal výpověď a začal fungovat spolu s naším externím programátorem jako jeho pomocník. Za méně peněz, než s jakými jsem tehdy odcházel z první firmy. Ale chtěl jsem především programovat. Démon alkoholu, který kolegu bohužel pohltil, ukázal, že to byla slepá cesta.

Programoval jsem a chystal CD/DVD pro Computer

Na jaře 2004 jsem dostal nabídku z Computer Pressu, kam jsem přispíval svými články, abych naplno pomáhal také s přípravou CD a později i DVD příloh pro časopis Computer. Určitě si je někteří z vás budou pamatovat. Vždy šlo o sbírku nejrůznějších trial verzí, shareware, nejnovějších verzí antivirů a různých her. Založil jsem si živnostenský list a vrhnul se na to, zatímco jsem ještě udržoval kontakty na jídelny.

Tip: Mladší generaci jistě pobaví, že tehdy bylo běžné aktualizovat si antivir zkopírováním nových definic právě z cédéčka od nějakého časopisu. Velmi vtipné bylo, když jeden antivir neustále označoval instalačku toho druhého za nakažený soubor.

Dál jsem tedy psal články a chystal obsah pro placatou přílohu. Později jsem naprogramoval nový autorun, tedy obslužný program spuštěný po vložení CD/DVD do počítače. Stejně tak nástroj, kterým se ten autorun generoval. Využívali jej potom nejenom v Computeru, ale i dalších časopisech i v jiném vydavatelství.

Kromě toho jsem na začátku programoval ve Visual Studio C++, Pythonu, postupem doby jsem přidal C#. Vyvíjel jsem různé databázové aplikace, zálohovací program, seznamy bankomatů, částečně i software pro jídelny a sklady, se kterými jsem měl kontakty z předchozího působení.

Tip: Pokud by vás tato část mé kariéry zajímala, koukněte na podrobnější článek Jak začít s vývojem pro Windows bez koruny v kapse. Popisuji tam nástroje, se kterými jsem začínal programovat.

A kam se podělo Delphi? Já chtěl od počátku působení na volné noze mít veškeré své programové vybavení legálně. Možná právě proto, že jsem byl jeden ze dvou lidí, kteří na gymnáziu měli vypalovací mechaniku… Delphi bylo ale nad mé možnosti, zatímco krabice Visual Studio C++ stála kolem 3000 Kč.

Jak jsem začal s webařinou a Drupalem?

Kromě programování klasických desktopových aplikací jsem se vždy zajímal o tvorbu webů. Ostatně první potykání s PHP jsem zmínil nahoře. Během působení v Computeru si kolegové všimli, že na tehdy rostoucím Drupalu mám vlastní blog a přišla nabídka postavit web časopisu. Nebudu zastírat, že mi to připravilo krušné chvilky, protože to chtělo mnohem více znalostí, než se kterými jsem tehdy postavil web pro sebe.

Zpětně bych každému tuto nekomfortní situaci doporučil. Donutí vás to máknout, zapracovat na svých znalostech a posune vás to o míle dopředu. Vždy je práce pro klienta náročnější než na svém vlastním projektu, kde máte tendenci dělat různé úlitby.

Časem jsem se zdokonalil a přišla nabídka připravit mou první knihu o Drupalu. S ní přišel raketový start mé kariéry tvůrce webů. Kniha se dobře prodávala, pomohla mi dostat se do povědomí lidí. Tu se někdo ozval s žádostí o pomoc, tu někdo s poptávkou celého webu. Projekty, které za mnou přicházely, byly stále větší a já psaní do časopisů opustil (tedy jsem psal už pro Extra Publishing) a začal se webařině věnovat naplno. Podotýkám, že na začátku jsem si trochu finančně pohoršil, jako ostatně při každé mé změně kariéry.

Většinu doby na volné noze jsem pracoval pro různé klienty. Jen občas jsem spolupracoval s nějakou agenturou. Měl jsem také epizodu, kdy jsem docházel na denní bázi do agentury bývalého kolegy z Computeru. Byla to zajímavá škola, já tehdy sám cítil, že potřebuji zkušenosti a rozšířit obzory, jak funguje webařina v zavedené firmě. Místo PHP programátora jsem si vyzkoušel pozici juniorního vývojáře s JavaScriptem.

První kontakt s Lesensky.cz

Brno je malé, lidé z bývalého Computer Pressu na sebe pořád narážejí a nejinak tomu bylo u tehdy čistě PR agentury založené Petrem Lesenským, se kterým jsem se znal z redakce časopisů. V dubnu 2013 do agentury Lesensky.cz nastoupil bývalý kolega z Computer Pressu a Extra Publishingu, Roman Kučera, do agentury Lesensky.cz.

Po asi čtrnácti dnech v agentuře se mi ozval s tím, že bychom spolu mohli dělat webové stránky pro jejich klienty. Nic velkého, jen menší firemní weby na podporu PR. Slovo dalo slovo a za další dva týdny mi psal, že máme prvního klienta, grafiku bude dělat další kolega z Computeru, který o tom ještě neví. 

Bylo to tehdy hodně divoké, ale spolupráce se postupně rozvíjela a procesy vzniku webu se výrazně zprofesionalizovaly oproti situaci popsané výše.

Webařem v agentuře aneb Web Development Director

Někdy před covidem jsme seděli na večeři s Petrem s tím, že by dávalo smysl se do webů opřít pořádně a spojit síly více než jen nárazově podle potřeby. Covid naše plány poněkud přerušil, ale v létě 2021 jsme to za jiných podmínek oživili a já opět ve svém životě mírně ustoupil z tehdejších příjmů coby OSVČ a vzal nabídku, která mi dávala větší jistotu a především nějakou možnost dalšího rozvoje.

Měl jsem po čtyřicítce pocit, že je nejvyšší čas začít budovat kariéru odborníka i jinak než pendlovat od klienta ke klientovi. Za půl roku jsem proto sedl na židli šéfa webového oddělení v agentuře, dostal jsem k ruce kolegy z grafického oddělení, UX, projekťačku a celé agenturní zázemí.

Start to byl vydařený. Hned první rok mého působení se nám podařilo zabodovat na WebTop100 s webem pro LOMAX.

Zcela na rovinu – měl jsem strach, jak přechod po 18 letech na volné noze zvládnu. Přeci jenom, vstával jsem, kdy jsem chtěl. Pracoval dle libosti. Když jsem chtěl, sbalil jsem kufry a pláchnul na výlet na loď do Nizozemí. Nikoho jsem se nemusel ptát, plánoval jsem jen minimálně, aby to neovlivnilo v tu chvíli rozdělané zakázky.

Ale přechod do agentury byl naprosto přirozený. Hodně tomu pomohlo, že se všemi kolegy jsem se už několik let znal a spolupracovali jsme. Dokonce bych řekl, že tolik dovolených jako loni jsem na volné noze v jednom roce neměl – čtyřikrát na lodi v Nizozemí, jednou toulání po Rakousku, jednou Chorvatsko a nespočty kratších výletů. Až jsem si v prosinci říkal, že už to bylo moc.

Stejně tak moje pozice šéfa webového oddělení se nepříliš lišila od toho, co jsem dělal na volné noze. Komunikace s klienty zůstala. Programování samozřejmě také. Spolupráce s kolegy též. Nehráli jsme si na frčky a já se ani jako něčí nadřízený nikdy nevnímal. Co se trochu lišilo, že jsem si najednou mohl řídit, jak se budou některé projekty řešit po technické stránce. Nedostal jsem to jako již hotové zadání, se kterým jsem si dříve musel poradit stůj co stůj.

Od webaře k šéfovi marketingového oddělení?

Začátkem letošního roku u nás došlo k nějakým personálním změnám a vedení firmy přišlo s nabídkou, abych se stal šéfem celého marketingového oddělení. Aniž bych dlouho přemýšlel, tak jsem kývl. Jak agentura funguje, už jsem za rok poznal i zevnitř. Marketing mě na škole zajímal a bavil, ostatně když nebudeme web brát jen z pohledu programování, je to takový multidisciplinární marketing. Tak proč ne.

Zatím je příliš brzy, abych to hodnotil. Kdo ví, třeba na konci roku budu psát článek o tom, že jsem se posunul někam úplně jinam, svou roli jsem nezvládl a pokorně se vrátil k zářícímu monitoru v temné místnosti a k programování. Ale v tuto chvíli jsem odhodlán udělat vše, abych dokázal, že jsem na správném místě.

Image

Pokud bych měl po měsíci oficiálního fungování jako marketing director vybrat pár poznatků, tak to budou tyto:

• Rozlišoval bych mezi vedoucím marketingu a vedoucím marketingového oddělení, což je má role. Vnímáte ten jemný rozdíl ve slovíčkách?
• Mnohem více řeším personálie. Mnohem více, než jsem čekal. Mluvit s kolegy jako šéf, byť bez aplikování šarže, je nyní dost jiné než dříve. Učím se to.
• Že s novou funkcí přijde vyšší zodpovědnost, to jsem naopak čekal. Zatím stále ladím míru aplikovaných pravomocí, s jakými dosáhnout nutných výsledků.
• Více se zabývám tím, kolik energie kolegové věnují různým projektům. Dříve jsem řešil jen technickou stránku webu, nyní i proces jeho vzniku a vše, co předchází nejen programování, ale i UX a grafice.
• Stále programuju. Nechci skončit jako vedoucí, který kdysi něčemu rozuměl, ale nyní o tom jen povídá juniorům. A dokud mi to bude myslet, tak s tím neskončím.
• Na druhou stranu s novými povinnostmi je stále těžší se vzdělávat ve webařině. Čekám, že se vše brzy nějak ustálí, protože toto bych vnímal jako problém.
• Time management. Začal jsem používat aplikaci pro měření času. Jak kvůli přehledu nad odpracovanými projekty, tak i z prostého faktu, že nechci skončit jako workoholik. To poslední se mi zatím moc nedaří.
• Ze své pozice se více potkávám s klienty. Ač jsem cholerický introvert, tak jsem za tuto příležitost vděčný, je to zase další příjemné vybočení z mých zajetých kolejí.

Tolik tedy shrnutí mé dosavadní pracovní kariéry. Sám jsem zvědav, kam mě současná pozice na pomezí webařiny a marketingu zavede. Je to zajisté výzva, ale věřím, že ji zvládnu.