Jak jsem hledal grafika na Webtrhu a vybíral mezi zájemci

Na fórum Webtrh jsem přestal chodit v momentě, kdy začal zběsile růst. Přišli na něj lidé, kteří neustále řešili zpeněžení webů, které jsou o ničem. To nemám rád. Nějak se nevyžívám v nákupu webů za pětistovku a jejich opětovném poslání do světa za dvojnásobek. Slovo monetizace bylo v každém příspěvku trouby, který se prostě ráno rozhodl, že zbohatne na internetu a začne vyptáváním se na vše možné. Od toho, jak se vlastně dělá web, přes to, zda je lepší „hosting“ za 5 nebo 10 korun, až k neustálému stěžování na to, jak jsou podmínky AdSense přísné.

Zajímavou kapitolou jsou také prodeje webů na Webtrhu. Občas tam lze narazit na zajímavé kousky, něco jsem občas také pořídil, ale v zásadě je to plné balastu. Opravdu nechápu lidi, co si myslí, že nainstalují WordPress s nějakou šablonou, nasází tam 20 článků s kradenými obrázky a poté čekají, že web „buchnou“ za „dvacítku“.

Tragikomické jsou také prodeje „společenských magazínů za 1500, protože na ně nemáme čas a nezapadají do našeho >>portfolia<<“. Někdy si říkám, že bych rád potkal lidi, co takové inzeráty dávají, osobně. Zajímalo by mě, jestli vůbec někdy vybudovali něco pořádného, nebo jen šmelí po pětistovkách. Na druhou stranu, proč se stýkat s hlupáky.

No, dosti skuhrání na poměry na Webtrhu. Chtěl jsem jenom tím nastínit, že v momentě, kdy na něj začala chodit široká internetová veřejnost, tak se asi jeho majitel zaradoval, řada původních uživatelů však nikoli. Ty kuriózní postavičky, které šmelí weby bez kapky hlubších znalostí mi ovšem zcela pasují do mozaiky spolu s některými lidmi, kteří se mi ozvali na nedávný inzerát.

Vybírá se grafik z dvaceti zájemců z Webtrhu

Grafik, se kterým jsem řadu let spolupracoval, se rozhodl částečně změnit obor a vlastně často nestíhal už předtím. Vrátil jsem se tedy na Webtrh s tím, že se zkusím poohlédnout po novém grafikovi. Do inzerátu jsem vyjmenoval řadu požadavků (Brno, plátce DPH, zkušenosti atd.), které bych rád, aby můj nový parťák splňoval.

Během pár dnů se mi ozvalo asi dvacet lidí, pak jsem inzerát zavřel. Když jsem to tak pročítal, silně mi to připomínalo podbízivé Indy, Pakistánce a jiné lidi z těch oblastí, kteří se vám ozvou, když dáte inzerát na Freelancera (ale i tam se dá dobře najít, jen to musíte přehrabovat vidlemi).

Neříkám, že jsem byl ve dvaceti letech jiný, ale myslel jsem, že doba už lidi nějak na pracovní život připravila. Omyl. Styl nabídek spolupráce, které jsem obdržel, mě chvílemi šokoval, chvílemi zarmoutil, nad většinou jsem si ale mohl hlavu vykroutit.

Když už budete někdy někomu posílat nabídku ke spolupráci, vyvarujte se toho, abyste spadali do jedné ze škatulek, které nyní vyjmenuju.

Tip: Budete-li někdy posílat životopis, vezměte si ponaučení z článku Uchazeč o zaměstnání v IT oboru nebo asistent.

Nezdvořáci

Na Webtrhu se odpovídá podobně, jako když píšete nějaký komentář na web. Prostě prostřednictvím jednoho velkého formulářového políčka. Je mi jasné, že to trochu svádí ke zkratkovitosti a stručnosti. Ale pokud chci s někým spolupracovat, minimálně jej pozdravím či oslovím. Vzkaz typu „moje portfolio najdeš zde“ a bez podpisu, mě sám od sebe odrazuje od toho, abych si to portfolio prohlédl. I kdyby bylo sebelepší, asi bych měl s tím člověkem problém spolupracovat.

O něco lepší byla nabídka začínající slovy „Ahoj maxiorel“. S tou jsem měl ale problém, že vypadá, jako kdyby ji psal robot. Přitom v inzerátu jsem měl i odkaz na svůj web www.polzer.cz a ti, co jsem je zvažoval a probíral podrobněji, mi byli schopni napsat zprávu začínající „Dobrý den pane Polzere“, „Vážený pane Polzere“ nebo třeba „Ahoj Honzo“.

Trochu mi to přišlo, že řada lidí se ani nepodívá, s kým komunikuje. To se mi stává i u zakázek, kdy někdo chce web na Drupalu, píše mi z kontaktního formuláře na polzer.cz, případně tam najde můj telefon a následně se ptá, jestli tomu Drupalu trochu rozumím.

Smolaři

Z té dvacítky lidí, co se mi ozvali, bylo asi pět smolařů, kteří jak na potvoru přišli o všechna data a tak mi nemohou ukázat portfolio. Někteří alespoň naflákali pár obrázků do PDF a poslali mi jej do mailu nebo přes Úschovnu.

Já vím, že to se může stát každému. Na druhou stranu bylo nemálo těch, kteří měli na svém webu jenom malou vizitku, případně web neměli a veškeré ukázky měli na speciálních portálech pro grafiky, kde se mohou prezentovat. Mohu-li soudit, takové řešení je mnohem lepší, než odkazy na pár obrázků na FTP nebo v Úschovně.

Nehledě na to, že psát budoucímu klientovi o tom, jak jste přišli o všechna data, je trochu profesní sebevražda. Kdo by chtěl spolupracovat s někým, kdo nemá vše zálohované a v případě problému vše ztratí a tím pádem se opozdí i dodání zakázek? Asi každý to zálohování trochu podceňujeme, ale netroubíme to do světa.

Chytráci

Velmi se bavím nad chytrými řečmi lidí, kteří kritizují své kolegy. Když si čtu zprávu, která neříká nic o daném zájemci o spolupráci, ale dehonestuje grafiku většiny webů, které jsem do té doby dělal, tak si vzpomenu na film Trhák. Konkrétně na scénu, kdy Kukura jde na konkurz a jeho agent říká režisérovi, že to zazpívá o řadu procent lépe, než ostatní pánové, ale momentálně je indisponován.

Zajímalo by mě, kde někteří designéři berou jistotu, že jejich práce jsou nejlepší a všechny ostatní stojí za houby, když ani neví, zda se vůbec svým designem trefují do požadavku zadavatele inzerátu. Navíc tento konkrétní byl druhý od konce na žebříčku designu, který se mi líbí.

Všeumělové aneb pryč od tiskových grafiků

Tohle byla trošku moje chyba. Do inzerátu jsem dal, že hledám grafika, možná jsem měl napsat webdesignéra. Ale to by mi zase psali klikači přes WordPress... Možná bylo vhodnější spojení webový grafik. Mám totiž problém s grafiky, kteří jsou primárně tiskovým grafikem. Weby, které nakreslí, se mi nelíbí - to říkám s desetiletou zkušeností práce s několika tiskovými grafiky.

Navíc to spousta takových lidí matlá v Illustratoru a dodají pak kromě IL obrovské PNG, kde má web šířku třeba 3000px. Pánové a dámy – vektory a patková jsou fajn, ale logo není celý web...

Mimo mísu

Přestože jsem hledal lidi z Brna, ozvala se mi řada Slováků (nemyslím ty přistěhované) a dva lidi žijící v cizině. Taky pražáci, lidi od Ostravy či Chebu. Hledal jsem plátce DPH. Půlka z nich nebyla. Nesplňovali ani další požadavky. Vlastně kdybych to měl brát striktně, pak by mi asi napsalo jenom minimum lidí.

Samozřejmě, pokud máte co nabídnout, není to vůbec problém. Ale po pravdě. Většina lidí, kteří mi napsali a více požadavků nesplňovali, tvořila dílka, která se mi vůbec nelíbila. Navíc měli ještě další „vady“ zde popsané.

Slevy až 90 %

Cenové rozpětí se pohybovalo v průměru od minimálních 5000 Kč za grafiku. Dostal mě jeden mladý klučina, který sice grafiku webu dělá za 10 000 Kč, ale protože se teď nudí, dá mi slevu a nakreslí ji jenom za 1000 Kč. Bohužel ale nemá ani živnosťák. No a protože já nechci slevu zadarmo, jak se říká, na tuto nabídku jsem nereflektoval.

Se stanovením správné ceny mám často problém i já. O některé zákazníky bych nerad přišel, na druhou stranu za málo se mi nechce pracovat. Navíc si myslím, že podstřelením ceny vlastně člověk snižuje svoji kvalitu v očích protějšku.

WordPress to jistí

Většina webdesignérů má portfolio postavené na WordPressu s nějakou pro ten účel zhotovenou šablonou koupenou na šablonovém webu. Bohužel taky spousta z nich nějak neřeší, zda to vůbec funguje, jak má. Pokud jste grafik, není ostudou, že nemáte vlastní web. Je spousta jiných možností, jak se na internetu prezentovat. Tím samozřejmě nemyslím vystavená PDF.

Ale nakonec jsem našel...

Jistě teď mnozí z vás získali dojem, že i já jsem poněkud namyšlený a vybíravý. Možná ano. Ale plným právem. Vždyť jsem byl zadavatel a hledal lidi, kteří vyhoví mým požadavkům, které jsem přesně specifikoval.

Abych jen nekritizoval. Nakonec jsem našel někoho, kdo mě zaujal. A nebylo to tím, že si kdysi koupil moji knihu a má Maxiorla v RSS čtečce ;-) Napsal hezkou zprávu, ukázal portfolio, zmínil dosavadní zkušenosti, je z Brna a je plátce DPH. Další dvě zálohy byly grafička a grafik z okolí Brna, kteří však tento „nedostatek“ nahrazují jinými přednostmi.

Takže ponaučení? Budete-li někomu psát nabídku ke spolupráci, ujistěte se, že nevystupujete jako idiot, looser a amatér. Byť nemusíte být ani jedno z toho, uvědomte si, že dotyčný vás třeba nezná jinak, než z krátké zprávy, kterou mu napíšete.

No a pokud budete podávat inzerát, kde budete hledat spolupracovníka, počítejte s tím, že se budete muset probírat řadou zcela zbytečných písmenek.