Moje první zkušenost s počítači PC se datuje někdy do první poloviny devadesátých let minulého století (to zní jako strašně dávná minulost…). V roce 1992 jsem začal navštěvovat počítačový kroužek, kde jsem prvně uviděl souborového správce M602, operační systém MS-DOS, kreslicí program Zebra (tuším) a spoustu dalších vymožeností té doby. Bohužel, nebo spíše bohudík, se brzy ukázalo, že v kroužku, kde jsme se na rozdíl od toho herního měli učit s počítači více pracovat, je plno pařanů, což vedoucímu více než vyhovovalo.
A tak jsme vždy dvakrát týdně v pět hodin odpoledne netrpělivě čekali, až ti před námi vypadnou a my se budeme moci ponořit do „studia“ počítačů. Hrdinou dne byl ten, komu zrovna šly digitálky o několik minut napřed – samozřejmě to pak musel zamlčet na konci našeho sezení.
Vzpomínáte na Wolfa, Retala a Goldena?
Po rychlém seznámení se zmíněným softwarem pro ty z nás, kdo s počítači ještě neměli tu čest, jsme se pustili do likvidace barbarů v „Goldenovi“, sbírání zlaťáků ve „Strýčku Skrblíkovi“ (tu hru jsem tehdy nepochopil), do akrobatických kousků v „Retalovi“ nebo do likvidace nácků ve „Wolfovi“. Vedoucí měl pochopení, ba naopak. V roce 1993 přišel s nabídkou, že kdo sežene novinku v podobě hry Doom (napsal to velkými písmeny na tabuli), nebude muset celý rok za počítačový kroužek platit.
Po příchodu Dooma však má herní a počítačová znalost začala pomalu upadat – přestěhovali jsme se z Brna na vesnici. Částečně mě zachránil osmibitový počítač Atari 800XE. Hry a programy se načítali z připojeného „kazeťáku“. Během pár týdnů jsem k počítači dostal i disketovou mechaniku, několik kartridží, dva joysticky a jehličkovou tiskárnu. Na tu dobu to myslím byl docela mazec.
Jak jsem nůžkami vylepšoval disketu
Postupně jsem propadal kouzlu osmibitových her, které do dneška považuji za mnohem hratelnější, než současné realistické řežby, strategie, RPGčka a jiné. Osmibitovky byly jednoduché a prostě fajn. Mezitím jsem samozřejmě zkoumal možnosti textových editorů Čapek a Čížek ve spojení s jednojehličkovou tiskárnou BT100, která potisk na papír vyráběla bušením do kopíráku.
Také jsem začal s programováním. Můj největší úspěch byla raketka, která letěla krajinou a za pomoci joysticku se určoval její směr. Střílením si mohla probíjet cestu. Byla to také doba praxe udělej si sám. Za pomoci nůžek a velké dávky opatrnosti jsem do 5,25 disket vystřihával otvory, které umožňovaly disketu používat oboustranně – výsledkem pak byla její dvojnásobná kapacita.
Atari vs 486, viry a Stacker
Zhruba ve stejné době jsme na gymnáziu začali chodit do základů informatiky, kde jsme se učili vytvářet složky v M602 a pakovat do ARJ. Tam jsem také poprvé prakticky využil slovo Maxiorel – bylo ideální pro název osobní složky (tehdy vlastně ještě adresáře), která mohla mít maximálně osm písmen.
Uchvácen možnostmi školní 386 jsem rodiče ukecal k pořízení „skutečného“ počítače. Že se z toho vyvrbí krám, který se možnostmi nemohl rovnat skvělému Atari 800XE, to jsem netušil. Dostal jsem za 10.000 koupenou 486SX s 25 MHz CPU a matematickým koprocesorem. 40 MB pevný disk byl zkomprimován za pomoci povedeného programu Stacker na téměř dvounásobnou kapacitu. Počítač měl bohužel kombinaci grafické karty a monitoru, která zvládala jen čtyři barvy – nespustil jsem tak pracně sehnané Windows 3.11 ani Wolfensteina 3D.
Také jsem poprvé poznal, co je to počítačový virus. To v momentě, kdy jsem ověřil teorii, že se viry rozmnožují pučením. Pučil jsem si totiž od kamaráda disketu s nějakou hrou. Výsledkem byla likvidace téměř všeho užitečného, co v počítači bylo (rozuměj – spustitelných souborů tehdejších her).
Po zformátování a zjištění, k čemu vlastně byl Stacker dobrý (ach jo, já hlupák), jsem začal zkoumat možnosti programování v DOSovském Basicu za pomoci tehdejšího seriálu v časopisu ABC. S tím jsem vydržel pár let do osmnácti, kdy jsem si koupil první k práci použitelný počítač. Byla to neznačková skládačka s 200 MHz Cyrixem a 32 MB RAMkou.
Jak jsem začal vypalovat a poznal Linux
Ověřil jsem si, že i Windows 95 jsou náchylné na likvidaci virem, vyzkoušel jsem instalaci Windows 98 a začal jsem spolužáky přesvědčovat, k čemu je nová verze Windows dobrá. Jako jeden z prvních, jsem měl ve škole vypalovací mechaniku, což velice ocenila profesorka, která nás učila v informatice také tomu, jak nemorální je kopírování cédéček. Při montáži dvourychlostní vypalovačky BTC za deset tisíc korun jsem poprvé podrobně prozkoumal, jak vypadají vnitřnosti počítače, a zjistil jsem, jak nezbytný je přítel na telefonu.
Někdy ve druhé polovině devadesátých let jsem také poprvé poznal operační systém Linux. Díky tomu, že rodiče měli trafiku, měl jsem přístup ke všem počítačovým časopisům, které v té době vycházely. Z CD přílohy PC Worldu jsem si tak prvně nainstaloval RedHat, a to v bláhovém domnění, že konečně budu mít stabilní systém, který se po instalaci stovek sharewarových programů nebude sekat.
To se částečně vyplnilo, ale když jsem zjistil, že tam ty sharewarové programy nenacpu, letěl milý RedHat z disku pryč.
Všechno je to dávno minulost
Pak už to šlo docela rychle. Desítky reinstalací Windows, rozdělování disku pro dual boot s Linuxem, krátká zkušenost s operačním systémem BeOS, pořizování legálního softwaru, první kroky s internetem, stále větší zkušenosti s programováním a tvorbou webu atd.
I přes to všechno, co současný svět počítačů uživatelům nabízí a kam to všechno za poslední roky pokročilo si myslím, že svět počítačů ztratil své kouzlo. Dnes již nemusíme nic objevovat metodou pokus omyl, k dispozici je množství literatury, na internetu se dozvíme i to, co není pravda, připravena je spousta všeho znalých sousedů, kteří rádi poradí s čímkoli, hlavně co se instalace softwaru týče.
A tak se ptám, také se vám občas stýská po starých počítačových časech, kdy hry měly své nezaměnitelné kouzlo, člověka mámila vůně tiskařské barvy při rozbalování časopisu s CD přílohou plnou zbytečného softwaru a na internetu neexistovala většina současných webů, na které jste zvyklí pravidelně chodit?
Tvůrce webů z Brna se specializací na Drupal, WordPress a Symfony. Acquia Certified Developer & Site Builder. Autor několika knih o Drupalu.
Web Development Director v Lesensky.cz. Ve volných chvílích podnikám výlety na souši i po vodě. Více se dozvíte na polzer.cz a mém LinkedIn profilu.
Komentáře k článku
Zajímavé, asi chápu jak to myslíš, já občas mívám podobné pocity, i když jsem tuto ranou dobu PC neměl moc šanci zažít.
S PC jsem se poprvé setkal asi v 3-4 letech. Byla to 286-ka tuším s 2 MB RAM + černobílý monitor + 40 MB HDD. Byl na ní M602 manažer, několik her (jmenovitě Crystal Caves a Sokoban - moje oblíbené) a nějaký textový editor (tuším T602).
Tehdy když jsem byl malý, mi to připadalo jako by to mělo milióny možností. Vzpomínám si jak jsem s nadšením zkoumal nabídky M602 a pomalu louskal nápovědu (tehdy jsem uměl trochu číst, ale dost pomalu a nikdy jsem to nepřečetl celé, ale vždycky jsem měl pocit že je tam napsaná spousta zajímavých věcí, jenž čekají až je přečtu, no a dnes to přeletím během pár minut).
Pamatuji si, že tam byla jedna zádovní hra (Duel se to tuším jmenovalo), která však byla umístěná v kořenovém adresáři, místo ve složce "Hry". Tak jsem se pustil do louskání nápovědy (bylo mi 3-4 roky, takže jsem ještě moc číst neuměl) a nakonec po nastudování postupu, jsem složku "Duel" přesunul do složky "Hry" a složku "Duel" v kořenovém adresáři smazal. Tehdy jsem z toho měl dost radost, že to fungovalo :)
Tehdy mi všechno připadalo takové tajemné, plné možností, které čekají až je prozkoumám. Dnes když to spustím třeba v DOSboxu, nebo jedné ještě plně fukční 486-ce s 8 MB RAM, která mi tu leží rozložená na díly v krabici (ale není problém to kdykoliv složit a pustit), tak mi to připadá strašně primitivní, s absolutním nedostatkem možností.
Dnešní programy mají už mnohem více možností, takže na nějaké tajemné objevování nových fcí není moc čas. Už to prostě nemá takové kouzlo, jako to mělo kdysi.
Ta 286-ka už také dousloužila (a díly mi tu leží někde v krabici, spolu s ostatními tunami různého nefunkčního HW co jsem různě schrastil) 40 MB HDD jsem rozkuchal, napojil na AT zdroj, zapnul a sledoval jak se to točí (stejně jako jsem to udělal s dalšími pokaženými HDD).
Ovšem i dnes si na tu dávnou dobu rád zavzpomínám. Třeba v DOSboxu jsem si znova zahrál Crystal Caves a další staré hry.
Potom tu mám i emulátor SEGY (master system, game gear, i mega drive). Master System byla vlasně vůbec první konzole, kterou jsem doma měl (někdy v 3-4 tuším). Jaké bylo moje nadšení, když jsem ji spustil bez cartige a zjistil, že se tak dostanu k zabudované hře - Sonic the Hedgehog (8-bit). Později přišla 16-bitová MegaDrive a na té různé další hry - Sonic the Hedgehog, Sonic the Hedgehog 2, Sonic the Hedgehog 3, Mortal Combat, Decap Attack, Mega Turrican a další... Hlavně Sonica jsem nahrál desítky, ba stovky hodin, pořád a pořád dokola a baví mě to doteď, když to hraji v emulátoru i když je to jen stará 16-bitová hra, která běžela na 3,5 MHz procesoru a tuším 64 KB RAM a přesto je furt neuvěřitelné zábavná.
Éru sálových počítačů jsem sice vůbec nezažil (tehdy jsem ani nežil :D ), přesto z ní kousek doma mám. Už ani nevím kde se mi to povedlo sehnat, ale mám tu jednu magnetickou pásku (je na ní napsané "3M Security Computer Tape 777 High Grade 6250 CPI". Osobně bych ale takovou dobu ani zrovna moc zažít nechtěl. Ty počítače tehdy jednak neměly tolik možností a navíc třeba záznam na takovou pásku nebo děrné štítky byl asi dost zdlouhavý. Dnešní počítače nám zase (i když ztratily své kouzlo) přinášejí mnohem rychlejší práci, více možností a spoustu informací. Někde jsem četl že dnešní člověk, má za jeden den přístup k tolika informacím, co neměl středovekký sedlák ani za celý svůj život. Na takové Wikipedii se dá najít spousta zajímavých věcí, nemluvě o vyhledání téměř čehokoliv přes Google, stejně jako výkon dnešních PC umožňuje hrát hry s nádhernou grafikou, i když hratelnost u některých upadá, ale některé hry jsou opravdu zábavné a stejně tak nám umožňují provádět různé složité operace, o kterých se tehdy ani nesnilo. I když na druhou stranu, to kouzlo a ten zvláštní pocit z objevování nových věcí vymizel neznámo kam.
EDIT: Zase to nějak slilo do jednoho odstavce ten editor, radši to budu psát v HTML kódu, tam mám aspoň jistotu, že to neudělá co nechci :), kdyžtak to pak opravím, ale teď momenátlně bohužel jdu pryč
Pěkně sepsáno...donutil jsi mě zavzpomínat :-) Moje zkušenosti s počítači nesahají tak daleko jako ty tvoje, ale nikdy nezapomenu když jsem poprvé v životě viděl počítač a na něm Warcraft1. V té chvíli jsem věděl, že to je něco pro mě :-) Jelikož byly kdysi počítače hodně drahá záležitost, moje začátky byli na nějakém osmibitu, tehdy ještě koupeném na tržnici. Velký zlom nastal ve chvíli, kdy jsem našel pod vánočním stromkem 486DX, což bylo v té době docela dělo(navíc bylo "zabaleno" v bigtoweru - to ještě více umocňovalo mou tehdejší představu o výkonu). Od té doby už to bylo jen samé vylepšování, shánění lepších součástek a hlavně financí na to :-) Internet v té době pro mě byl velká neznámá, na všechno jsem musel přijít sám. Mělo to své kouzlo.
Taky to shánění her bylo trochu jiné než dneska. Dneska je stažení novinky otázkou několika minut...kdysi to znamenalo obejít celé město a shánět, kdo tu hru už má a je ochotný za malý poplatek ji vypálit :-) Si pamatuju, jak jsem si kdysi říkal, že až budu velký a budu si vydělávat, že si koupím vypalovačku (tehdy stály nejlevnější kousky přes 10000) :-D
Díky za článek, je třeba si občas připomenout naše začátky
Také občas vzpomínám, jak mě výsledek příkazu TREE uvádět takřka v extázi nad možnostmi, které výpočetní technika skýtá.
taky si někdy zavzpomínám, ale jinak mi ty staré časy určitě nechybí. Jsem rád že se věci pořád derou dál a vyvíjejí se, mám mnohem víc možností a větší volnost. Staré hry byly sice fajn, ale takový Wolf mě přestal bavit tak po páté úrovni, protože byl zkrátka "pořád stejný". Volcom Commander měl své kouzlo ale jeho modrá obrazovka a neohrabané ovládání mě přivádělo k šílenství. Byla to zajímavá doba, ale jsem rád že jsme zase dál.
To, co je tady sepsáno, tak to je něco úžasného, ne že bych byla nějaká stará páka, ale první win 95 pamatuji jako předškolák, diskety byly naše flaschky.. ;)
Taky si občas vzpomenu na krásné Atari 800XE a uřvanou tiskárnu Tesla BT100 (s červeným kopírákem tiskla barevně :))). Ty hry byly fakt primitivni, ale o dost hratelnější než ty dnešní. Rád si vzpomenu na World Soccer, Bounty Bob, Arkanoid, Karateka a samozřejmě i na textovky od Fuky ;-). Dělaj se dneska ještě vůbec nějaký textovky?
Taky si mě donutil zavzpomínat...
Na tu dobu, kdy jsem nevěděl, co je se souborem, který je "zazipovaný".
Kdy jsem objevil qBasic a prázdninách u dědy napsal svoji hru NHL, kde si člověk nabral tým, počítač losoval výsledky podle kvality týmu.
Kdy sem měl balíček disket a přinesl si domů první 2 písničky v mp3 (což zabralo asi 8 disket)
Kdy jsem si koupili disk o kapacitě 13GB a říkali si, že to nemůžeme ani za 10 let zaplnit.
Čas plyne a za 20let budu vzpomínat, jak sem vzpomínal tady u tebe na blogu :) ale u čeho budeme sedět, to je otázka :)
můj první kus hardwaru byl Sinclair ZX Spectrum kde jsem si v Basicu psal hry. A dokonce jsem vydával několik kazet se svými programy.
Pamatuju, jak otec odněkud přitáhnul kancelářský(možná polo sálový) počítač ROBOTRON (už si nevzpomenu co to bylo z model ani google nenapoví-udivuje mě, jak málo je stránek zabývající se těmito stroji)byla to taková veliká škatule s jednou osmipalcovou a třemi pětiplcovými mechanikami. ztoho byla na jednom tlustém kabelu klávesnice a na druhém tlustém kabelu byl zelenočerný monitor, který můj chytrý bratr useknul sekerkou, že ho budeme používat na Sinclairovi (ovšem vzájemná nekompatibilita obou součástek mu došla, až když přeseknul ten silnej kabel). potom jsem měl první 486 s 8MB operačkou a 170MB diskem, potom bylo několik pentií a dneska mám AMD(sice to už je taky historický kousek, ale další počítač si už kupovat nebudu, páč než si to člověk donese z obchodu domů, tak z toho je kalkulačka) Možná si časem pořídím nějaký notebook, ale raději ještě počkám, jak se to bude vyvíjet s SSD disky...
Chtěl bych autorovi poděkovat za tento článek. Dostal jsem se sem vlastně jen náhodou, ale hned na první pohled mě článek zaujal. Hlavně proto, že jsem prožíval skoro to stejné. Do počítačového kroužku v Jihlavě jsem začal chodit už v první třídě, tj. v roce 1990, a stále vzpomínám na první hodiny, kdy ná ze začátku učili T602, M602 a další základy. A když nám vedoucí diktoval teorii, tak se mi chtělo skoro brečet, protože jako prvňák jsem neuměl tak rychle psál ;-)). No a pak v dalších letech jsme začali dělat Pascal, vykreslovali jsme úsečky různých barech, programovali hodiny apod. ;-)
Musím ale potvrdit, že to byly zlaté časy. Člověk mohl objevovat temná zákoutí počítače, zkoušet možnosti programování. I ty hry měly pro mě větší kouzlo, Golden Axe, Prince of Persia, Gpega, a spousta dalších. S úsměvem vzpomínám, jak mě jako malého hráče úplně zamrazilo, pokaždé když jsem s Princem skočil moc málo a spadl někam hluboko, nebo když ho secvakla ta "gilotina" ;-))
Mám teď sedmiletého malého brášku a o všechno tohle je ochuzen. Všechny ty 3D střílečky a strategie možná vypadají lépe, možná má hráč víc možností, ale ve starých hrách byl nejdůležitější nápad, to se o dnešních moc říct nedá.
;-)
Pěkný článek. Také mě občas popadne nostalgie po starých počítačových časech. V mém případě se vracím tak do doby kolem roku 1987 a k počítači Sinclair ZX Spectrum (připojoval se na televizi a data se nahrávala z magneťáku). Docela rád bych si na něm ještě někdy na chvilku zaprogramoval nebo zahrál nějakou tehdejší hru.
není problém... stačí si stáhnout nějaký emulátor a v internetových archivech se válejí tisíce her... taky to byl pro mě návrat do dětství, když jsem si pouštěl hry, ke kterým jsme si dříve kreslili "mapky" a dávali tam "pokes" :o)
co rict proslo mi rukama zx,didagtik,pmd85,mato,iq151,atari,ondra,comodor,sharp85,a jeste dva na ktere si zaboha nevzpomenu , pak prisla era 286 atd ... nicmene take se mi obcas zasteskne po kazetaku a umorneho 5 minutiveho cekani jestli se hra nahraje dobre a nebo ne.. pravdouje ze sem nikdy nemel tendenci neco vyvijet .. proste sem byl a sem uzivatel tedy rad hraju rad zkoumam nove programy ale jen tehdy pokud je potrebuji jinak ne ... napr. linux je super vec .. a to ze je zdarma ALE jaho pouzivat nebudu dokud nanem nepujdou vsechny programy a hry 100% z win a je mi jedno jak ... ovsem sem optimista a verim ze jednoho dne pujdou .. taky se rikalo ze zeme je placate ne ?.)... to uz zavani flame takze dost ... sakara du si zahrat jatpack .) na zx emulatoru .)
já začínal na 486sx s 40MB diskem :), taky se mi sem tam po těch pionýrských časech stýská, ale když si vzpomenu na instalaci Corel Draw z cca 15 disket, kdy jsem se modlil aby žádná z těch předposledních disket nebyla poškozená a já už nemusel DJské vystoupení opakovat počtvrté... to vyléčí nostalgii
a když si chci připomenout hraní a objevování, zkouším vylepšovat foobar 2000 nebo si pustím linux :)
stejně UFO (první díly) strčí do kapsy všechny nejmodernější hry direct x 88, God save M602
Ahoj
Náhodou sem zabloudil na tuto stránku a tak se taky podělím o své vzpomínky.U mě to s počítači začalo někdy okolo roku 1998 kdy sem si za 1000 Kč koupil 386 SX s 8MB RAM a 40MB HDD, dodnes na ten stroj vzpomínám,jak sem objevoval Windows 3.11 for Worksgroup a všechny jeho funkce,monitor toho počítače neuměl ani 800x600 rozlišení :-))) Hry sem měl všechny na disketách a nezapomenu určtě na Duel a Prehistorik :-))
časem sem si kupoval různé díly, většinou jen desku a procesor dokud byla kompatibilní....když se mi poprvé dostala do ruky instalačka na WIndows 95, která se na onu 486 DX s 66MHZ procesorem instalovala asi 4 hodiny , tyhle stroje na desce neměli žádné řadiče takže sem použil ty do ISA :-)))) postupem času sem si pořídil Pentium 1 v takovym Tower Case co měl alespon metr na výšku a Windows 98 a hlavně Office 97, to mě vždycky pobaví když si vzpomenu na to chlazení procesoru ,na ten malej kus plechu a větráček :-))) a hlavně ty ceny, když si vzpomenu jak sem si kupoval Pentium 3 600 HZ a v té době se HDD 10 GB prodávalo za několik tisíc a vypalovačka stála ještě víc :-)) a na diskety, to byla samozřejmost :-))) je pravda,že dneska už to takové kouzlo nemá, už nejsou TV hry a Mario a ZX Spectrum - to se, taky měl :-))) Už je všechno moc dostupný a levný a chybí tomu něco nového,k objevení :-))) Poslední dvě verze Windows se skoro neliší a Office taky tak, hry sou akorát víc krvavý a žravý na hardware :-((
Jojo, kouzlo vyprchalo
Moc hezky napsáno. Já jsem začal s počítači vlastně až ve druhé polovině devadesátých let, takže tuto "objevitelskou" éru jsem zachytil vlastně již jen zčásti, ale i tak na ní rád vzpomínám. Na dobu, kdy jsme ve škole spouštěli z DOSu Windows, hráli Princ of Persia, Doom 2, aj. Na dobu, kdy jsem se poprvé dostal k internetu při nějaké exkurzi se školou koncem devadesátých let a na PC, kde jsme si mohli internetu užít jsem hltal informace o svém milovaném Star Treku :). Vzpomínám i na tu dobu, kdy pirátství nebylo ještě špatným pojmem a lidé si připadali jako "borci", když někdo něco sehnal a mohl se podělit s kamarády :). Když jsem si onehdy pořídil domů nový PC s 800Mhz Duronem a 128MB RAM a instaloval na něj znovu Windows 98 a zjišťoval jak a k čemu je formátování, že je potřeba instalovat ovladače, jinak z té grafiky opravdu víc jak 640x480px a 256barev nedostanu :). Na dobu kdy jsem instaloval XP a byl nadšen jejich novinkami i na spousty problémů, které jsem s nimi následně řešil a většinou už i úspěšně vyřešil bez reinstalace. Kdy jsem odhaloval "zákoutí" toho systému a kde se co dá nastavit, dělat, atd. Za pár posledních let jsem krom XP zkusil i Linuxové distribuce a musím říci, že jsou stále lepší, ale přesto jsem zatím věrný Windows - už je zkrátka znám a vím, co od toho systému můžu očekávat a jak s ním zacházet. Vzpomínám na upgrady PC, sestavování svých vlastních PC ze zakoupených komponentů, instalace, atd. Na dobu, kdy jsem na PC začal skládat vlastní hudbu, čemuž se věnuji dodnes...
Dnes už mě většina (pseudo)problémů s Windows nevyvede z míry. Pár příkazů, správcovská konzola, bootovací CD a Windows zase "běhají" jak mají :). Přátelé si mě mnohdy volají k "nefunkčním" systémům a když jim systém zprovozním, tak nevěří, že opravdu nejsem žádný guru a jediné z čeho vycházím jsou vlastní zkušenosti a to, že mě to prostě baví.
Přesto se těším na to, co přinese budoucnost, i když je faktem, že toho objevování bude asi čím dál méně. Ale nechme se překvapit - kdo ví, čeho ještě budeme svědky... ;)